NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Okolo tejto formácie sa nielen vďaka menu, požičanému z notoricky známeho literárneho kúsku Franza Kafku, tiahne zvláštny závoj tajomna. Kapela bola pre mňa veľkou záhadou, kým svetlo sveta neuzrelo split CD s (vďaka pár postavičkám) známejšími kolegami RED SPAROWES. GREGOR SAMSA už druhýkrát použili pri tvorbe názvu albumu čísla, pripomínajúce časovú stopu, ktorá však nezodpovedá skutočnej dĺžke albumu. Dodnes nie je jasné, kto všetko vlastne tvorí toto tajomné zoskupenie. Na promo fotkách sa objavujú len štyri postavy, kým v skromne, no zaujímavo zabalenom CD je vložená kartička s menami viac než desiatich zúčastnených, spolu so stručným „Thank you“. Aj samotné okolnosti vzniku ich prvého dlhohrajúceho počinu sú zahalené rúškom tajomstva. Kapela zrazu stíchla (na istý čas de facto zanikla), a až po čase zrazu oznamuje, že stvorila nový materiál, akoby sa celý proces udial znenazdajky, po náhlom návale kreativity a správnej chémie.
Výsledkom toho všetkého je „55:12“ a veci ostávajú stále rovnako hmlisté ako doposiaľ. Hudbu na tomto albume a to, čo prenáša na trpezlivého poslucháča, možno len s námahou popísať. Skúsený poslucháč poľahky rozlúšti hlavolam, zložený z kúskov postrockovej melanchólie, ambientnej rozvláčnosti i postdoomového smútku a depresie. Hoci si v niektorých momentoch, najmä vďaka zafarbeniu hlasov zúčastneného speváka a speváčky (ich hrdlá radšej hneď na začiatku preradiť do kategórie doplnkových nástrojov), človek neraz spomenie na populárnych Islanďanov SIGUR RÓS, so zaradením GREGOR SAMSA do zástupu podobne znejúcich kapiel to nebude také jednoduché. Nerobí im problém príležitostne prepnúť zo zasnívaných, ultra pomalých spletí triviálnych akordov a abstraktnosti do konkrétnejších, relatívne rezkejších polôh. Bohaté využívanie inštrumentov vedie k mohutným tónom, pokiaľ sa však podarí aspoň nadpolovičnej väčšine nástrojov z celkovo takmer nekonečne pôsobiacich plôch stretnúť sa na pár sekúnd. Nie je jednoduché vyzdvihnúť výrazné a asi najzrozumiteľnejšie kúsky ako „Even Numbers“, „These Points Balance“ alebo „Young And Old“, pretože bez zvyšku, plniaceho funkciu akéhosi prepojenia, by im niečo dôležité chýbalo. Skôr, než žánrovými asociáciami možno „55:12“ popísať celou škálou pocitov a nálad, ktoré prebúdza. Uvoľnenie, letargia, nostalgia, príjemná únava, bezstarostnosť, pokora, smútok a melanchólia alebo krása sú tie najčastejšie, ktoré sa pri počúvaní tohto opusu vynárajú.
Napriek podstatne odlišným žánrovým prostriedkom možno o GREGOR SAMSA s trochou preháňania povedať, že ide o akúsi novú (podčiarknuť) doomovú formáciu, pretože to, čo ich hudba nesie v náladách a atmosfére, je presne to, čomu sa nejedna doomová kapela snaží programovo priblížiť. A hoci je u GREGOR SAMSA do budúcnosti stále čo zlepšovať, vydali sa zaujímavým smerom, ktorý je pre najbližšie roky veľkým prísľubom.
Vo svojej podstate prostá, no silno atmosférická hudba. Jeden z najkrajších a najsmutnejších albumov za posledné mesiace.
7 / 10
Jason Laferreara
- basgitara
Nikki King
- spev, klavír, klávesy
Champ Bennet
- spev, gitara a iné
Billy Bennet
- bicie
1. Makeshift Shelters
2. Even Numbers
3. What I Can Manage
4. Loud And Clear
5. These Points Balance
6. Young And Old
7. We'll Lean That Way Forever
8. Lessening
Rest (2008)
55:12 (2006)
27:36 (2003)
Gregor Samsa (2002)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Kora Records
Stopáž: 50:34
Produkce: G. Samsa
Studio: Recorditorium, Richmond
Na mě je to až moc utahaný... Ale dobrý.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.